Poradna

Dobrý den,

myslím, že tuto záležitost řeší každý parkurový jezdec. Je třeba si říci, že každý se alespoň jednou za čas "netrefí". 

Nejprve by mne zajímalo, jak sama postupujete při řešení tohoto tréninkového problému? ...

Domnívám se, že je toto dotaz na vícero jezdců a nejlépe těch nejlepších. Každý se totiž v něčem bude lišit, avšak v tom, v čem se nezávisle na sobě shodnou, to je cesta kterou se dát. Tak například Anthony Paalman ve své knize Výcvik mladého skokového koně zmiňuje nutnost pravidelného cvalu. Jako takový ještě nemusí řešit každý nájezd, ale je to podmínka nutná k nalezení a rozhodnutí při nájezdu, zda koně ponechat v daném cvalovém skoku, nebo prodloužit či zkrátit.

Další jezdec Hugh Graham, u kterého jsem měl možnost se jezdecky poohlédnout, vede jednoduše jezdce k přiježďovací práci s cílem umět s koněm prodloužit a zkrátit doslova na okamžitý povel holení. To je jeden z cílů jízdárenské skokové drezůry. Nelson Pessoa pro parkury zjednodušuje jízdárnu s tvrzením, že na parkuru najíždíte skok z přímé linie, šikmo a z kruhu, tedy v těchto liniích se učit koně vést. Sám pak pracuje převážně na kruhu krok, klus cval, prodloužit zkrátit. 

Tyto dvě podmínky základní přiježděnosti je třeba zvládnout. Dále řekl bych donekonečna trénovat cit pro skok, resp odskok. S výborným, prostorně cválajícím koněm je i podle Jiřího Skřivana "snadné" se přiblížit ke skoku. Nicméně takových koní vždy bude méně. A právě Paalman zdůrazňuje skok ve volnosti, jako tréninkové metody jednak zlepšení skokového stylu, ale také schopnost koně si hledat odskok sám a také jej i řešit. Tedy ne jen sebe jako jezdce, ale i koně je dobré v tomto podporovat v tréninku, bude to pro Vás snazší oba.

Takto připraveného koně na pomůckách pak může jezdec doma použít k dalšímu učení se hledání odskoku a to pokaždé na malých skocích. Olympijský jezdec Hugh Graham mi říkal, že pokud budu tři roky trénovat najíždění barier na zemi a malé skoky, naučím se vidět odskok. Nicméně, tak jednoduché to není, je to však dobrá metoda, jak obejít obavy ze špatně provedeného nájezdu. Tedy dalším postupem je najíždění kavalet, jako pomyslného skoku. Pan Jiří Pecháček zase dodává, že na malý skok, resp. kavaletu je třeba nezrychlovat, nýbrž koně raději přidržet, pokud nevychází. Tak se udržíte v zarámovanosti a i přes kavaletu se koník učí jen převalit a neztratit "frame" ... Paalman u tohoto tématu přidává metodickou pomůcku, postavit si skoky a jezdit kolem nich jako když je najíždíte a vnímat, zda jsem dobře najel či nikoliv. Opět za předpokladu pravidelného cvalu.

A každý trenér méně zkušenému jezdci bude radit, že nemá měřit odskok. Nicméně co to může zapříčinit, že jedu pravidelně a "nic neřeším", tak to vlastně nikdy nefunguje. Nelze dělat "nic" a jen čekat na koně. Tedy v tomto je poznámka Aleše Opatrného trefná a k zamyšlení, že se pod radou a vlivem otce učil nalézat odskok na každý skok. A v tom bych se trénoval. Malé skoky a kavalety pak pomohou oprostit se od špatného pocitu, že se netrefím a bude problém (zašticuji).

Tedy vybudovat si cit pro cvalový skok. Pan Goščík ve skriptech SSCHK se u problému nalézání odskoku zpochybňuje zaryté tvrzení, že dobrý jezdec vidí počet cvalových skoku před odskokem. Myslíte, že se na parkuru ještě někomu chce počítat ? Naopak vede jezdce k tomu, aby si vytvořili cit a nic nepočítali, naopak, učili se rychle rozhodovat. Tedy pravidelné tempo Vás přiměje vnímat délku cvalového skoku Vašeho koně. V tomto tempu pak časem dostanete odhad, jak daleko se posouváte a při pohledu na skok časem uvidíte, že tato vzdálenost sedí a tato zase nesedí. Pokud sedí, není nic krásnějšího. Pokud ne, je třeba ji umět řešit a rozhodnout se. A to včas. Zde pak pan Pecháček vyzdvihuje rozdíl v tréninku najeté kavalety, vždy raději zpět než dopředu, naopak při zvyšující výšce skoku poslední cvalový skok dopředu. Pouze však za podmínky, že dopředu je prodloužit a ne zrychlit. (viz teorie prodloužení zkrácení).

Sám doporučuji jednu věc. Naučit se vědět, resp. vidět poslední odskokový skok. To znamená, že když již víte, že toto je poslední skok, musím alespoň vidět, zda je z dálky, akorát nebo z blízka. To jsem již zmiňoval a to potvrzuje právě rychlé rozhodování. Pokud najíždím z dálky, je třeba se lehce odlehčit a nechat koně odskočit. I z dálky. Pokud budete rajtovat až do posledního momentu, můžete koně zneklidnit a vytvořit přiskočení, resp. udělá ještě jeden malý skok. A to není zcela žádoucí. Pokud je vidět, že přicházím příliš blízko, je třeba vydržet se zarámovaností a podržet otěž, aby kůň měl z čeho skočit. Je Jasné, že z dálky je skok plochý a z blízka víc nahoru. Záleží také na nájezdové rychlosti. Když pojedete rychleji nad 350, bude odskok tím z větší zdálky a při snižování se vzdálenost odskoku zmenšuje. Dobré vědět, že na kolmý skok je odskok dál než na skok šířkový, oxer.  A tyto poslední cvalové skoky se jezdec pak umí připravit  a již koni do jeho práce nemluvil.  To je pak ta práce na kavaletě, skok zdálky, z blízka a akorát. Pak se kůň i jezdec naučí odskočit tak jako tak ale neztratí tolik tempo a kmih. Všimněte si někdy na eurosportu, jak někdy odskok nevyjde, ale kůň stejně skočí dobře a s kmihem.

Tedy opravdu pokračujte v tréninku na kavaletách a malých skocích. Trénujte svůj pocit z nájezdu, vnímejte svého koně, jaké tempo mu dělá dobře a je si jistější, neustále se sama snažte odskok nalézat, avšak za podmínky, že je kůň stále zarámovaný i při odskoku. A časem si všimnete, že se začínáte "trefovat" stále častěji.

Ještě zmíním to měření vzdálenosti. Nikdy se nedostat pod tempo. Často se mi stávalo a dnes si na to dávám velký pozor, když ne a ne vidět odskok, abych při tomto váhání nedocházelo k nežádoucímu zpomalování a dostání se pod tempo. To je vidět jak jezdec najíždí, neví a neví a drží a drží a zpomaluje a zpomaluje. Toho se vyvarovat a domnívám se, že toto mají trenéři na mysli, když tvrdí, cválej pravidelně a "nic" neměř. Pravda, avšak řešit odskok stejně nějak musíme.

Myslím, že jsem neřekl nic nového. Pouze Vás podporuji v tom, aby Vaše snahy nalezení správného odskoku nikdy nekončily.

S pozdravem

Toušek Daniel

 Moc děkuji za velmi obsáhlou odpověď. 

Konkrétně mi ale dělá problém spíše tato věc. Když najíždím na skok tak si už dokážu odhadnout jestli to vyjde nebo ne. Problém je v tom, že když to nevychází, tak nevím jestli mám prodloužit nebo zkrátit. Nevím čím to je, snažím se skoky docválávat i přicválávat k nim v pravidelném tempu. Ale už to prostě nedořeším (jestli se to takhle dá říct).

Děkuji Cagašová.