Ustájení koně, bezpečnost ve stáji a jízdě na koni
Správné ustájení koně je pro odpovědného chovatele samozřejmostí. Víte však, co kůň potřebuje, aby byl v "pohodě"? Je tento termín uvedený v zákoně na ochranu zvířat proti týrání? Bezpečnost ve stáji se řídí tzv. stájovým řádem a během každé práce s koňmi je nutné dodržovat určitá pravidla.Ukážeme vám základní poučky i to, kdo za celý chod stáje zodpovídá.
rada
Dobrý den.
Chtěla bych Vás požádat o radu, jak postupovat v následujícím případě. Jedná se o organizaci, která je pod správou města a chová zvířata. Jsem zde zaměstnaná, momentálně na mateřské dovolené a mám zde po dohodě se zaměstnavatelem ustájeného svého koně ve společnosti dalších koní a oslů.
Bohužel se od doby, kdy jsem nastoupila mateřskou dovolenou, stále jen kupí případy, kdy je ze strany zaměstnanců zanedbávána péče o tato zvířata. Jednalo se už o nekrmení a nenapájení, o nepodávání léků a celkově zde hlavní roli hraje nezájem o svěřená zvířata. V současné době si svého koně stěhuji do jiné stáje, protože situace se zde po několika hádkách a konfliktech, které jsem měla jak se zaměstnanci, tak s vedením stala neúnosnou. Zůstávají tu ale koně a osli, o které jsem se před mým odchodem starala 10 let, a jejich osud mi není lhostejný. Je to pro mne velice těžké rozhodnutí – ustájit si svého koně jinde a ztratit tím alespoň tu malou možnost ovlivnit život těch ostatních. Chtěla bych se proto informovat, jestli je možné tuto situaci nějak řešit dle zákona. Zkoušela jsem to již několikrát formou oficiální stížnosti vedení, ale dlouhodobě se nic nevyřešilo. Vedení to vlastně příliš nezajímá, koním nerozumí a vždy řešili jen konkrétní situaci. A to ještě tím, že pokud už na základě nevyvratitelných důkazů (fotografie) postihli zaměstnance, tak ale dotyčné dali mou stížnost přečíst. Výsledek je, že se můj kůň doposud panicky bojí lopaty a prudších pohybů L.
Nevím, jestli by v tomto případě veterinární kontrola něco vyřešila. Od prvního konfliktu, kdy se opravdu jednalo o to, že zvířata nebyla řádně krmena a napájena se už o tak jasné zanedbání nikdy nejednalo. Spíš je to opravdu celé o nezájmu zaměstnanců a neochotě vedení cokoliv řešit. Jsou to spíš takové „ maličkosti“ proti welfare , například: dva týdny těžce kulhající vysokobřezí oslice – poté, co jsem jí zvedla bolavou nohu, ukázalo se, že je postižena rozsáhlou hnilobou, na kterou ale už upozorňoval kovář při korektuře – takže zaměstnanci o tom věděli, ale nedělali nic. Nohu jsme jí léčily s kamarádkou, ani poté zaměstnanci nic nedělali. Hřebec osla zavřený měsíc non stop v boxu, protože ve výběhu byla oslice s malým hříbětem. Byla možnost pustit ho do jiného výběhu, nebo je ve výběhu střídat, ale to by ho musel někdo vyvádět… Opět jsme ho s kamarádkou braly alespoň na procházky. Kašlající koně, kterým ale seno nikdo nenamočí a ani neudělá nic, co by mohlo kašel zmírnit… Překrmení, tlustí koně po mojí první stížnost, že z nich začínají lézt žebra a kohoutky. Reakce ošetřovatelky – tak ať se třeba schvátí... Konkrétně u mého koně, který je dušný, jsem několikrát řešila nepodávání léků, nebo z poslední doby případ, kdy jsem je přistihla, že ho zavřou do stáje a pak v ní pracují se senem, i když jsou informováni, jak s takto postiženým koněm zacházet. Poslední dobou se k tomu ještě přidaly anonymy vyhrožující mi otrávením koně, pokud si ho neustájím jinde. Motivované jsou zřejmě tím, že pokud já odejdu, nebude už nikdo na takové záležitosti upozorňovat.
Je toho mnohem více, ale všechno záležitosti, o kterých si myslím, že je veterinární kontrola není schopna obsáhnout nebo postihnout, protože nemůže vědět některé souvislosti. Jinak zvířata vypadají na pohled dobře živená. Je mi z toho smutno a cítím velikou bezmoc. Zvlášť, že se jedná o organizaci, která by měla ohledně péče a zájmu o zvířata naopak reprezentovat a co se týče veřejnosti tak vzdělávat. Ostatní zaměstnanci o těchto problémech vědí, včetně kamarádky o které jsem se zmínila, ale nikdo se nahlas neozve, protože je následně vystavený napadání a tlaku skupinky lidí, která si tímto zvyšuje své ego - opět to vedení nezajímá a rozhovory na téma koně dokonce odmítá. Já se tímto dotazem pravděpodobně vystavuji riziku, že po ukončení mateřské nebudu mít kam nastoupit a proto záměrně nesděluji nic bližšího. Pokud by byl zájem, jsem ochotná komunikovat soukromě přes e-mail. Existuje prosím Vás v takové situaci nějaké řešení, nebo mi v zájmu zdraví vlastního koně nezbude nic jiného, než se otočit zády, odstěhovat ho jinam a na ty ostatní rezignovat?
Děkuji. Sabina
