Cílem výcviku je pomoci začátečníkům v momentě, kdy zjišťují, že jízda na koni není tak jednoduchá, jak se na první pohled může zdát. Poradenství zaměřené na jezdecké začátky vysvětluje, jak začít a na co se v první řadě zaměřit.
Dobrý večer,
děkuji za odpověď, i když jste zcela nepochopil můj dotaz :-). Tedy upřesňuji - kůň není můj, takže ho nemůžu majiteli převychovávat (ani to neumím, jsem teprve lehounce pokročilý jezdec, občas bojuji sama se sebou).
Jedná se o mohutného 7-letého ČT, historii od hříběte neznám. V současnosti využíván jako hobby kůň, ustájen v menší stáji spolu s dalšími koňmi. Dobře osvalený, temperamentem odpovídá plemenu - živější, ochotný pracovat, přitom zvladatelný, jemný na pomůcky, inteligentní. Trošku lekavější, ale neutíká. Jen to občasné vyhození ve cvalu. Nevím, zda se to dá nazývat zlozvykem, když to nedělá pokaždé? Klidně je i měsíc v pohodě, nacválává klidně a uvolněně, a pak nečekaně přijde kopanec, o to je to nepříjemnější, že už to člověk nečeká. Zdravotní problémy nemá, sedlo stejné, krmení stejné. Děkuji.
Jak už jsem psala, chtěla bych od vás nějaký návod, jak nejlépe pro jezdce i koně situaci řešit, když už nastane, tedy momenty bezprostředně před, při a po vykopnutí. Mám dojem, že ne všechny rady, kterých se mi z různých stran dostalo, jsou ku prospěchu i koni, nerada bych, aby se kvůli mým reakcím na vykopnutí (případně v důsledku mého pádu) kůň ve svém počínání ještě utvrdil a zhoršil. Děkuji.
Dobré ráno,
děkuji za zpětnou vazbu. Z mého pohledu ani tak moc nemohu řešit Váš vztah k majiteli koně a rozumím tedy, že doporučení se nesetkalo s očekáváním. Záleží pak, co majitel koně očekává od Vás. Stejně tak si dost dobře dokáži představit, jak moc nepříjemné jsou taková náhlá překvapení v podobě vyhození koně. Když zde budu zase něco "radit", stejně se to opět asi nesetká s očekáváním, ikdyž již mám více informací, na kterých se lze posunout dál. Jste ochotna pokračovat v diskusi nad problémem a tím se třeba dostaneme ke správnému řešení ? Nic u koní nemá jednoduché první řesšení. A to proto, že se jezdec musí naučit základům, což asi může každý, ale individuálnímu přístupu ke konkrétnímu koní to je pak alchimie sama prosebe. Tedy:
1. řekněme, že se nejedná o zlozvyk. Jezdíte na jídzárně, nebo více v terénu ? Kde a kdy místně by se dalo říci, že lze víc očekávat pravděpodobnost této reakce ?
2. je něco, co by jste mohla vypozorovat, že tomu může předcházet ? Třeba způsob Vaší pobídky, je to z klusu nebo z kroku ? ... Mam koníka, který z kroku nechtěl nacválávat, někdy vyhodil a vstekal se, jindy třeba už byl lepší a pak opět krok zpět. Tak jsem nacválívál tak jak byl více přístuopný pozvolna z klusu a s přechody, tedy opakovaně co nejčastěji.
3. postupně se dostáváme k vlastní pomůcce na nacvální. Jak by jste ji sama popsala ? (postup) ...
4. a až nacváláte, zůstávejte na kruhu. To nenní špatná rada. To je velmi užitečné, neb tím máte nad koněm více kontrolu. Stejně tak rada zůstat v lehkm sedu je dobrá, akorát záleží na provedení. A v momentě nacvlání by měla resp. mohla vnitřní otěž tzv. propustit pohyb, tedy povolí lehce při prvním cvalovém skoku. Koně zřejmě něco ruší a někdy je naladěn a někdy ne.
Snad mi opět nenapíšete, že jsem to nepochopil hehe .. spíš se jedná o pochopení té situace z mého pohledu, ne o problém, ten je mi znám.
Děkuji
Děkuji, teď už jsme na stejné vlnové frekvenci :-)
ad1) Jezdím výhradně do terénu, jízdárnu nenáme. Mám dojem, že to vyhození není vázáno ke konkrétnímu místu (místům), stalo se mi to pokaždé jinde a zatím ne tolikrát, abych si vedla statistiku.
ad2) Budu si podrobněji všímat a ozvu se, až na nějakou vazbu přijdu.
ad3) V terénu naskakujeme do cvalu vždy z klusu, zkrátím lehce otěže, zůstanu v pracovním sedu, podle toho, na kterou nohu chci nacválat, posunu jednu holeň dozadu (dejme tomu levou), "zhoupnu" se pánví v sedle současně s pobídkou pravou nohou a s malilinkatým zpožděním pustím koně vpřed (povolím otěže - to jste asi myslel tím propuštěním pohybu, akorát já povoluju obě otěže).
ad4) S kruhem to vyzkouším, pokud najdu nějaké vhodné místo, kam se vejdeme. Máme tady spíš samé užší cesty a louky dost zarostlé a nerovné. Takže zbývá ten lehký sed a všímat si i drobných změn na spokojenosti/uvolněnosti koně. Netrestám ho, respektive jen na něj houknu, aby věděl, že mi to vadí, ale nemám z těch situací pocit, že by mě chtěl vyloženě shodit.
Hloupé je, že je to ještě mlaďoch a já (jezdecky) taky. Děkuji.
Portál Školicího centra Svazu soukromých chovatelů koní nabízí přístup k odborným informacím týkající se chovu a užití koní. Vzdělávací obsah je připraven s důrazem zvýšit kvalifikaci a zlepšit praktické dovednosti odborné i laické veřejnosti.
Chcete dostávat novinky přímo do Vašeho e-mailu?
