Poradna

Dobrý den,

moc děkuji za brzkou odpověď. Ano všimla jsem si z předchozích příspěvků, že mnoho lidí dále neodpovídá, jak svůj problém řešili a jestli Vaše rada pomohla.

Jezdím na této kobyle už 4 roky a právě na ní jsem se ze začátečníka dostala na dnešní úroveň. Během posledních dvou let jsme se 3 x stěhovaly a tento problém pozoruji právě na 3 posledních stájích.

Momentálně mám možnost vracet se domů čtyřma cestama. Ale jakmile jí ukážu novou trasu, od té doby jí už zná a ví přesně, kterou cestou se dostane nejrychleji domů. Pokud se tlačí směrem, který vede domů, snažím se jí nepustit z přilnutí a protlačit nohama. Tam není problém, vždycky když má příležitost tak to zkusí, ale nijak zásadně neprotestuje v pokračování jinou cestou.

Pokud už tedy domů jdeme, začíná náš problém na stejných úsecích, tím pádem to očekávám a tím pádem to ze mě kůň cítí. Abych to na ni nepřenášela, zkoušela jsem myšlenku potlačit a být co nejvíce v klidu, chovat se jako by nic. To nepomohlo. Zkoušela jsem jí otěž povolit a lehce si s ní hrát, ale to vedlo jen k tomu, že šla rychleji s hlavou více nahoře, i když si třeba přežvýkla. Zkoušela jsem otěž zkrátit, což vede jen k větší nervozitě. Zkoušela jsem jít proti sedem, „houpat se“ pomaleji, na což vůbec nereaguje. Přitom jinak při ježdění v terénu i na jízdárně sed funguje. Zkusila jsem se uvolnit a jít s ní, to taky nikam nevede. Zkoušela jsem si stoupnout do třmenů, což zmírní mé nepohodlí, protože jí nedrcám na zádech, ale ona jde stejně rychle. Zkoušela jsem hlasové pomůcky, na které ze země reaguje výborně a při běžném ježdění relativně taky. Zkoušela jsem jí hlasem uklidňovat, což funguje akorát na mě, abych se nerozčílila. A zkoušela jsem na ní křičet, což vedlo k zastříhání ušima, tak si alespoň všimla, že na ní ještě sedím. Abych se přiznala, párkrát jsem se neudržela a došlo i k fyzickému trestu, což vím, že je naprosto k ničemu, protože s vystresovaným plnokrevníkem už stejně nic neudělám, mě je to pak líto a celá vyjížďka je pak k ničemu, byť práce jako taková byla dobrá. Když jsem se k tomuto uchýlila naposled před pár dny, řekla jsem si dost a musím s tím něco dělat. Stalo se to poprvé, co jsme na nové stáji, tudíž nechci, aby si na danou cestu vybudovala nějakou fóbii a řekla si: Když půjdu touto cestou, přijde trest. Tím spíš se to asi bude snažit projít rychle.

Nejvíce mi vadí, že ve chvíli kdy se na tu cestu dostane, je to jako by vypnula a jede si po svém s jakýmkoliv nezájmem o to, že na ní sedím. Kdyby šla rychle ale uvolněně, asi bych to tak neřešila. Ale ona dělá strašně rychlé krátké kroky a nerovný terén v lese, na kterém by si mohla přinejmenším zvrtnout nohu jí je úplně jedno. Hlavně jít co nejrychleji ať už jsme doma.  

Poslední nápad jsem ještě nezkusila. Jedna z cest domů vede podél lesa, při cestě domů je z kopce, což našemu problému moc nepřidá. Ale napadlo mě, že bych celou vyjížďku mohla postavit na práci na této cestě. Třeba po ní jenom chodit tak dlouho, dokud by nebyla klidná. Pak jí pochválit a skutečně jít domů.

Co si o tom myslíte? Já jsem při tom, co jsem zkoušela neviděla vůbec žádné zlepšení. Pravdou je, že taky u ničeho nevydržím. Spíše pokaždé zkusím něco jiného a doufám, že se třeba něco stane. Taky jsem zkoušela problém ignorovat, ale to je dost těžké, když Vám koník natřásá žaludek. Ale pokud jsem něco dělala správně, nevydržela jsem u toho dost dlouho na to, aby se to nějak projevilo. Proto by mě zajímalo, co byste doporučoval a já bych se podle toho zkusila nějakou dobu řídit. Pokud byste potřeboval nějaké doplňující informace, ráda je poskytnu.

Zatím moc děkuji,

Katka

Dobrý den,

moc děkuji za brzkou odpověď. Ano všimla jsem si z předchozích příspěvků, že mnoho lidí dále neodpovídá, jak svůj problém řešili a jestli Vaše rada pomohla.

Jezdím na této kobyle už 4 roky a právě na ní jsem se ze začátečníka dostala na dnešní úroveň. Během posledních dvou let jsme se 3 x stěhovaly a tento problém pozoruji právě na 3 posledních stájích.

Momentálně mám možnost vracet se domů čtyřma cestama. Ale jakmile jí ukážu novou trasu, od té doby jí už zná a ví přesně, kterou cestou se dostane nejrychleji domů. Pokud se tlačí směrem, který vede domů, snažím se jí nepustit z přilnutí a protlačit nohama. Tam není problém, vždycky když má příležitost tak to zkusí, ale nijak zásadně neprotestuje v pokračování jinou cestou.

Pokud už tedy domů jdeme, začíná náš problém na stejných úsecích, tím pádem to očekávám a tím pádem to ze mě kůň cítí. Abych to na ni nepřenášela, zkoušela jsem myšlenku potlačit a být co nejvíce v klidu, chovat se jako by nic. To nepomohlo. Zkoušela jsem jí otěž povolit a lehce si s ní hrát, ale to vedlo jen k tomu, že šla rychleji s hlavou více nahoře, i když si třeba přežvýkla. Zkoušela jsem otěž zkrátit, což vede jen k větší nervozitě. Zkoušela jsem jít proti sedem, „houpat se“ pomaleji, na což vůbec nereaguje. Přitom jinak při ježdění v terénu i na jízdárně sed funguje. Zkusila jsem se uvolnit a jít s ní, to taky nikam nevede. Zkoušela jsem si stoupnout do třmenů, což zmírní mé nepohodlí, protože jí nedrcám na zádech, ale ona jde stejně rychle. Zkoušela jsem hlasové pomůcky, na které ze země reaguje výborně a při běžném ježdění relativně taky. Zkoušela jsem jí hlasem uklidňovat, což funguje akorát na mě, abych se nerozčílila. A zkoušela jsem na ní křičet, což vedlo k zastříhání ušima, tak si alespoň všimla, že na ní ještě sedím. Abych se přiznala, párkrát jsem se neudržela a došlo i k fyzickému trestu, což vím, že je naprosto k ničemu, protože s vystresovaným plnokrevníkem už stejně nic neudělám, mě je to pak líto a celá vyjížďka je pak k ničemu, byť práce jako taková byla dobrá. Když jsem se k tomuto uchýlila naposled před pár dny, řekla jsem si dost a musím s tím něco dělat. Stalo se to poprvé, co jsme na nové stáji, tudíž nechci, aby si na danou cestu vybudovala nějakou fóbii a řekla si: Když půjdu touto cestou, přijde trest. Tím spíš se to asi bude snažit projít rychle.

Nejvíce mi vadí, že ve chvíli kdy se na tu cestu dostane, je to jako by vypnula a jede si po svém s jakýmkoliv nezájmem o to, že na ní sedím. Kdyby šla rychle ale uvolněně, asi bych to tak neřešila. Ale ona dělá strašně rychlé krátké kroky a nerovný terén v lese, na kterém by si mohla přinejmenším zvrtnout nohu jí je úplně jedno. Hlavně jít co nejrychleji ať už jsme doma.  

Poslední nápad jsem ještě nezkusila. Jedna z cest domů vede podél lesa, při cestě domů je z kopce, což našemu problému moc nepřidá. Ale napadlo mě, že bych celou vyjížďku mohla postavit na práci na této cestě. Třeba po ní jenom chodit tak dlouho, dokud by nebyla klidná. Pak jí pochválit a skutečně jít domů.

Co si o tom myslíte? Já jsem při tom, co jsem zkoušela neviděla vůbec žádné zlepšení. Pravdou je, že taky u ničeho nevydržím. Spíše pokaždé zkusím něco jiného a doufám, že se třeba něco stane. Taky jsem zkoušela problém ignorovat, ale to je dost těžké, když Vám koník natřásá žaludek. Ale pokud jsem něco dělala správně, nevydržela jsem u toho dost dlouho na to, aby se to nějak projevilo. Proto by mě zajímalo, co byste doporučoval a já bych se podle toho zkusila nějakou dobu řídit. Pokud byste potřeboval nějaké doplňující informace, ráda je poskytnu.

Zatím moc děkuji,

Katka

Dobře, tak teď bychom měli jasně popsanou situaci a z toho i předpokladané řešení. Vše s trpělivostí a systematičností lze dosáhnout ;-)

Pro inspiraci video ze zimní přípravy koní:

http://www.youtube.com/watch?v=0Qd7M2xbCsQ

S pozdravem

Daniel Toušek

Dobrý večer,

děkuji za první diskusi v poradně ;-) ... myslím, že jsem se částečně nemýlil, že se koník bude více nervovat na Vaše přípravy před místem. Nicméně ještě jsou tu třeba dvě možnosti. Seskočit a provést koníka místem na ruce. Aby jste mu byla partnerem a šli jste "bok po boku" ... pokud to bude fungovat, těžko říci, tak tak činit třeba systematicky alespoň měsíc, nebo až do momentu, kdy vycítíte, že se to lepší.

Zároveň asi to nejdůležitější je celková proježděnost koně a schopnost jezdce přimět koně přes poloviční zádrž a odžvýknutím se "bleskově" vzpamatovat. Toto opravdu neumím moc vysvětlit psanou formou. Ale funguje to, alespoň pro mě. Jednoduše třeba se naučit koně na zádrž a tlak necat snížit a vytáhnout hlavu a krk. Z tzv. horsemanshipu vychází princip, že když kůň nese hlavu ve snížené poloze, je poddajnější a odevzdaný. Nemyslím však, že násilím snížit hlavu by pomohlo, to jsou takové ty průvlečky a gumycuky apod. Ale na jízdárně přivést koně k pomůckám na ruku a pak se jít třeba projít ven. Ještě by se dalo na tom místě třeba začít krokovat na kruhu a přistavovat koně nenásilně na vnější otěž s ohýbáním na vnitřní stranu. Kruh mi zajistí, že kůň nikam neodejde a přistavování přiměje koně k pozornosti vůči jezdci. Nicméně hlavně prosím "nedojit krávu" taháním zprava doleva.  ;-)

Mám zde nějaká výcviková videa se školními koňmi, nebo u odkazu u jména v poradně práci s plnokrevníkem. Něco z toho mám na mysli.

http://www.jizdarnaradonice.cz/blog/vycvikova-videa

A víte co by bylo nejlepší, když by jste mi sem mohla třeba vložit později nějaké své video z jízdárny !!

S pozdravem

Daniel Toušek
 

Dobrý večer,

vaši radu vyzkouším, tedy můžu z koně seskočit a zkusit s ním chodit daným místem vedle něj.

Co se týká proježděnosti, o tom nemůže být řeč. Loni jsme se sezonou protloukaly téměř samy, což nikdy nedělá dobrotu. Ještě k tomu to bylo po vážnějším úraze, kdy kůň 2 měsíce stál jen v boxe. Takže ani ta sezona nebyla nijak akční, byly to jen dva závody. Celý prosinec měla volno a od ledna jezdím. Bohužel jsme odkázány na počasí, takže jsme v rámci možností dělaly kondičky a jízdárna nám rozmrzla až dnes, tak jsem ji šla hned vyzkoušet. Nedělaly jsme nic světobordného, kruhy, vlnovky dlouho v kroku, následně něco málo v klusu a pak už jen obcválat jízdárnu v lehkém sedu na otěži. V ničem nebyl problém. Chvilku trvalo, než se uvolnila a začala mi věnovat pozornost, ale práce to byla dobrá. Po sesednutí byl kůň uvolněný a přesně jak jste minule psal, s hlavou skloněnou mě následoval. V rámci horsmanshipu jsem s ní také zkoušela pracovat jen tak pro srandu, takže nějaké osobní pouto ke mě jistě koník má. Chci ale říct, že proježděnost není nijak slavná, ale při poctivé práci tak jak mě ji doposud naučili a pod vedením trenéra by se měla jenom zlepšovat. To je otázkou času.

Zatím Vám děkuji, zkusím na tom zapracovat a dám Vám vědět, jak se věci vyvíjejí.

S pozdravem,

Katka

Dobrý den,

moc děkuji za brzkou odpověď. Ano všimla jsem si z předchozích příspěvků, že mnoho lidí dále neodpovídá, jak svůj problém řešili a jestli Vaše rada pomohla.

Jezdím na této kobyle už 4 roky a právě na ní jsem se ze začátečníka dostala na dnešní úroveň. Během posledních dvou let jsme se 3 x stěhovaly a tento problém pozoruji právě na 3 posledních stájích.

Momentálně mám možnost vracet se domů čtyřma cestama. Ale jakmile jí ukážu novou trasu, od té doby jí už zná a ví přesně, kterou cestou se dostane nejrychleji domů. Pokud se tlačí směrem, který vede domů, snažím se jí nepustit z přilnutí a protlačit nohama. Tam není problém, vždycky když má příležitost tak to zkusí, ale nijak zásadně neprotestuje v pokračování jinou cestou.

Pokud už tedy domů jdeme, začíná náš problém na stejných úsecích, tím pádem to očekávám a tím pádem to ze mě kůň cítí. Abych to na ni nepřenášela, zkoušela jsem myšlenku potlačit a být co nejvíce v klidu, chovat se jako by nic. To nepomohlo. Zkoušela jsem jí otěž povolit a lehce si s ní hrát, ale to vedlo jen k tomu, že šla rychleji s hlavou více nahoře, i když si třeba přežvýkla. Zkoušela jsem otěž zkrátit, což vede jen k větší nervozitě. Zkoušela jsem jít proti sedem, „houpat se“ pomaleji, na což vůbec nereaguje. Přitom jinak při ježdění v terénu i na jízdárně sed funguje. Zkusila jsem se uvolnit a jít s ní, to taky nikam nevede. Zkoušela jsem si stoupnout do třmenů, což zmírní mé nepohodlí, protože jí nedrcám na zádech, ale ona jde stejně rychle. Zkoušela jsem hlasové pomůcky, na které ze země reaguje výborně a při běžném ježdění relativně taky. Zkoušela jsem jí hlasem uklidňovat, což funguje akorát na mě, abych se nerozčílila. A zkoušela jsem na ní křičet, což vedlo k zastříhání ušima, tak si alespoň všimla, že na ní ještě sedím. Abych se přiznala, párkrát jsem se neudržela a došlo i k fyzickému trestu, což vím, že je naprosto k ničemu, protože s vystresovaným plnokrevníkem už stejně nic neudělám, mě je to pak líto a celá vyjížďka je pak k ničemu, byť práce jako taková byla dobrá. Když jsem se k tomuto uchýlila naposled před pár dny, řekla jsem si dost a musím s tím něco dělat. Stalo se to poprvé, co jsme na nové stáji, tudíž nechci, aby si na danou cestu vybudovala nějakou fóbii a řekla si: Když půjdu touto cestou, přijde trest. Tím spíš se to asi bude snažit projít rychle.

Nejvíce mi vadí, že ve chvíli kdy se na tu cestu dostane, je to jako by vypnula a jede si po svém s jakýmkoliv nezájmem o to, že na ní sedím. Kdyby šla rychle ale uvolněně, asi bych to tak neřešila. Ale ona dělá strašně rychlé krátké kroky a nerovný terén v lese, na kterém by si mohla přinejmenším zvrtnout nohu jí je úplně jedno. Hlavně jít co nejrychleji ať už jsme doma.  

Poslední nápad jsem ještě nezkusila. Jedna z cest domů vede podél lesa, při cestě domů je z kopce, což našemu problému moc nepřidá. Ale napadlo mě, že bych celou vyjížďku mohla postavit na práci na této cestě. Třeba po ní jenom chodit tak dlouho, dokud by nebyla klidná. Pak jí pochválit a skutečně jít domů.

Co si o tom myslíte? Já jsem při tom, co jsem zkoušela neviděla vůbec žádné zlepšení. Pravdou je, že taky u ničeho nevydržím. Spíše pokaždé zkusím něco jiného a doufám, že se třeba něco stane. Taky jsem zkoušela problém ignorovat, ale to je dost těžké, když Vám koník natřásá žaludek. Ale pokud jsem něco dělala správně, nevydržela jsem u toho dost dlouho na to, aby se to nějak projevilo. Proto by mě zajímalo, co byste doporučoval a já bych se podle toho zkusila nějakou dobu řídit. Pokud byste potřeboval nějaké doplňující informace, ráda je poskytnu.

Zatím moc děkuji,

Katka

Dobrý den,

akorát jsem se vrátil z Normandie z "putování" po tamních hřebčínech s anglikými plnokrevníky. Podle toho co píšete budete zdatný jezdec. Proto asi nemá význam popisovat jak se na koni v této situaci jezdecky chovat.  A patrně bych rád změnil způsob tohoto poradenství, neb na moje dodatečné odpovědi ještě nikdo neopdověděl a netuším zpětně, zda vůbec byl můj pohled k něčemu dobrý, nebo nad tím jen mávne dotyčný rukou. Proto bych Vás rád vybídl, aby jste mi více popsala, jak tuto situaci doposud řešíte. Domnívám se, že každý majitel, jezdec apod. si v situacích, kdy si neví rady, nesmí přestat lámat hlavu nad tím, jak se s koníkem domluvit. 

Snad jen řeknu, že s plnokrevníky z dráhy si zažiji své a nakonec každý chodí i kolem místa, ze kterého měl nějaký midrák, v klidu a na zahozené otěži. Trochu tím naznačuji, že by si v těchto situacích jezdec měl zachovat klidnou hlavu a uvolněnost. Ano, je to jak z ideálního světa, nicméně opravdu je jedna věc daná: Pokud již dopředu tuším, že bude mít kůň na stejném místě skizofrenní reakce, tak většina jezdců tím že to očekává, si začne koně pobírat, tzv. něčím sychrovat a opravdu, plnokrevník je úžasné a vnímavé zvíře, tuto přípravu jezdce vycítí a jste opět na začátku.

Zkuste mi prosím popsat, jak se chováte a jak tuto situaci řešíte. Než bychom probrali více, zkusím poradit nevracet se domů stejnou cestou. Pokud to jde.

Těším se na odpověď.

Děkuji

Toušek