Poradna

 Dobrý den, 

mohu se Vás nejprve zeptat, čím je motivován Váš dotaz ? Máte snad koně projevujícího se vztekle ? 

Domnívám se, že projev vzteklosti již naznačuje nějaký problém či zacházení, kterému se dlouhodobě nikdo nevěnoval, nerozpoznal, ingnoroval nebo prostě se zvíře dostalo do stavu, kdy již jednoduchá neverbální komunikace s jezdecm, ošetřovatelem, majitelem, nestačila. Nevím, zda mi rozumíte, ale koně jako "němá tvář" mnohé nedorozumění na začátku celkem přecházejí. Avšak každý den se kůň setká ze strany jezdce s působením, které si "za rámeček" koník nedá. To může být třeba opakované tahání otěží a vynucování si "zabalení" násilím.  Pokud některé působení člověka na koně přetrvává, může se dostavit odmítání dělat to, co po něm jezdec vyžaduje. A takový projev pak může být extrémním projevem jako je kousáním, stavěním se na zadní, šviháním ocasem, výhružnými pohledy, skřípání zuby, klasické přilehání uší dozadu apod.

Vzteklost si ve spojení s ježděním vysvětluji jako výrazné odmítání poslušnosti, avšak především z podnětu neodborného zacházení. 

Jaký je Váš případ ? 

Děkuji 

S pozdravem 

Toušek 

Ještě jsem si napsal o "doublecheck" a odborný popis vzteku lektorce Ing. Jitce Bartošové, Ph.D. , která pro SSCHK program napsala eKurz ETOLOGIE a odpověděla takto: 

Striktně vzato, vzteklý a naštvaný jsou lidské termíny – jakkoli podobné emoce koňmi jistě občas cloumají. Pokud se koni něco nelíbí, poznáš to snadno – uši dozadu (přitištěné ke krku), zatnutá faciální muskulatura (většinou vidíš vyrýsované žvýkací svaly, zatnuté zuby), švihání ocasem, podle situace a podnětu pohazování hlavou nebo „stožár“ (hlava nahoře), napjatost v celém těle, uskakování, snaha utéct nebo naopak imponování až útok, jde-li o člověka či jiné zvíře. Zásadní otázkou je, 1) co k tomu koně přivedlo – velmi často se řeší průvodní jevy, nikoli příčina, kterou může být jak bolest (např. praštím koně, když mě kousne při dotahování, ale furt ho dotahuju přes odřený bok), očekávání nepříjemna (kůň se už při dotahování brání následnému ježdění) nebo třeba nepochopení (kůň se ohání po holeni, která nepředvídatelně obtěžuje koně, místo aby dala jasný signál a po kýžené reakci koně přestala působit), a 2) čas – akutní vs. dlouhodobý stav – akutní „naštvanost“ lze vyřešit celkem snadno (odstraním příčinu, jasně vysvětlím, apod.), s chronickou to bývá horší (úprava podmínek, změna přístupu, zase s ohledem na příčinu). Kůň řeší věci buď aktivně (pohyb, útok) nebo pasivně (akutně ztuhne, chronicky rezignuje). Navíc je to zvíře poměrně kryptické, takže na sobě delší dobu „nechá dříví štípat“ a pak po někom vystartuje (protože si nikdo nevšiml mírných protestních signálů).

"Více hlav více ví"

S pozdravem 

Toušek Daniel 

Jízdárna Radonice