UKÁZKOVÝ KURZ

Organizace jezdecké lekce na jízdárně

Jednou z jezdeckých škol provozující výcvik jezdců ve středočeském kraji je Jízdárna Radonice, partner vzdělávacího programu SSCHK viz foto/video příloha. 

____________________________________________________________________________________

Práce s každým jezdeckým koněm staví na stejných základech. Každý jezdec, ať již při samostatném tréninku nebo pod dohledem cvičitele by měl respektovat zásady jízdárenské organizaci. Tyto "principy jízdárny" mají základy v důstojnické jezdecké škole a jsou využitelné jak při jezdeckém výcviku, tak sportovní jízdě na opracovišti před soutěží.

Každá výuková hodina je rozdělena na dvě části. První uvolňovací práce koně a druhá vlastní práce s jezdcem resp. s koněm.

Poznámka: Výcvik je vždy zaměřen na jezdce a trénink je vždy zaměřen na koně. Pokud je při výcviku problém se souladem jezdce a koně, mění se kůň za vhodnějšího a pokud při tréninku koně nesedí soulad jezdce a koně, mění se vždy jezdec !  

V první polovině výcvikové jezdecké lekce se jedná o to, aby se jezdci učili pracovat s koněm a přiblížili se relativnímu uvolnění koně při dodržení zásad, že kůň se uvolňuje pravidelným pohybem v rytmu vpřed, ohýbaním v obratech a jízdou na kruhu a možností vytáhnout krk. Nezáleží na stupni výkonnosti jezdce, nýbrž na to, aby se jezdci za pomoci instruktora co nejlépe přiblížil výše popsaným zásadám uvolňování koně pod sedlem.

Pokud je výcvik veden ve skupině, pro dosažení řádné organizace v první polovině jezdecké lekce je podmínkou vedení koní v jednotném zástupu za určeným vedoucím koněm a jízda pouze ve smyslu jezdeckých cviků a povelů (jízdárny), a to tak, že se nekrouží stále po obvodu jízdárny. V rozích jsou v první polovině hodiny jako podpora pro vyjíždění rohů stavěny kužely.

Podle schopností a dovedností svěřenců volí instruktor tempo a chod. V zásadě jsou nutnými chody pro první polovinu hodiny krok a klus. Krok je rovněž důležitý a proto instruktor nezačíná s klusovou částí dokud koně nechodí pravidelně na kruhu a rovně v rozestupech. Ve cvalu podle uvážení instruktora a výkonnostního stupně jezdců (v zástupu či jednotlivě). Vždy více stehnový sed lehký s postupným zkoušením pracovního cvalu.

Otěž je stále napnutá avšak pružná, zároveň nesmí koně brzdit nebo spomalovat. Jezdec v případě “lenivého koně“ otěž nezahazuje, ale snaží se prosadit se pobídkami přímými a nepřímými. Instruktor vysvětlí použití nepřímých pomůcek – hlas, bič. Maximálně dojde k lehkému změkčení přilnutí (povolení není zahození). Otěž se nestává pružnou mačkáním či přiškubáváním nebo taháním jako když dojí krávu, ale s pevně sevřenou pěstí uchopené otěže se snaží udržovat stálého tlaku na koňskou hubu a v principu přistavení koně např. na pravou stranu přitáhne vždy nejprve pravá ruka, levá vnější vydrží a povolí později jen lehce max. o tolik, kolik se přitáhla vnitřní otěž. Stále je nutná podmínka, že s otěžemi pracuji při zachování tlaku na oba dva koutky koňské huby. Otěže jsou zkráceny či nataženy do viditelného napnutí s rukama mírně setrvávajícíma nad kohoutkem v jednom bodě. Pokud s tímto má jezdec problém, může mít ruce přiložené na kohoutku, avšak stále si udržuje kontakt s hubou koně. Instruktor zdůrazňuje, že otěžemi se nevyrovnává balanc sedu jezdce. Do obratu, ale i na rovných liniích jezdec musí mít tendenci koně přistavovat dle zásady vnitřní ruka aktivní, vnější pasivní. Aktivní přitáhnutí nesmí vést k prověšení druhé otěže a naopak a to nikdy!!

Jízda v rozestupech a jejich bezpodmínečné udržování vede jezdce k nutné stále kontrole nebo alespoň ke snaze udržovat stále tempo koně. Dále jízda v rozestupech učí jezdce rychlým reakcím na změnu ze strany koně. Podmínkou je bezproblémový vedoucí kůň. Instruktor nepokračuje v práci ve cvalu do té doby, pokud není skupinově zvládnutá jízdárna v již zmíněných rozestupech na vzdálenost 1 – 2 – 3 koňské délky s napnutou, avšak pružnou otěží.

Po ukončení krokování a klusání a dosažení výše vytyčených bodů je vhodné nechat koni vytáhnout otěž, avšak zásadně ne zahozením. Otěž bude dlouhá umožňující koni vytáhnout hlavu směrem dopředu a dolů, ale je stále v kontaktu. Po pár minutách v kroku (2 – 5 min), kdy nedochází k volnému krokování po jízdárně, jelikož se jedná pouze o pauzu pro koně, ne jezdce, je možné pokračovat v práci ve cvalu.

Cváláme buď v zástupu nebo jednotlivě a to tak, že se nacválává z kruhu z napnuté otěže. Jezdec při napnuté otěži neumožní koni zrychlit klus. Dokud jezdec nenacválá, zůstává na kruhu. Rovněž při přechodu z kroku do klusu tak i z klusu do cvalu setrvá jezdec v pracovním sedu prvních pár kroků a podporujíce koně opětovnými pobídkami holení kontroluje se zvýšenou intenzitou nově změněný chod - v klusu začne vysedávat tzv. z kolenou, prošlápnutými patami a jen do výšky co sedlo vyhodí, a ve cvalu umožní koni pohyb v lehkém sedu. Jezdec se v klusu tempu koně nepřizpůsobuje, ale v rytmu svého vysedávání tempo diktuje. Prakticky to znamená, že pokud kůň zrychlí, nezrychluje vysedávání ani netahá hekticky zpět, pouze otěžemi udělá poloviční zádrž, dále přiloží silněji holeně a moment vydrží ve stisku a nezměněným vysedáváním opět uvede koně to požadovaného rytmu. V případě, že kůň nejde vpřed, jezdec nevysedává více vzhůru nad sedlo, ani nekope a nezvedá paty, nerozhazuje svůj pevný a pružný sed, nepovoluje otěž, pouze se snaží principem “nejdřív pobídka poté vysednutí“ koně vypobízet do požadovaného tempa, nebo použije nepřímých pomůcek za nezměnění postavení holení a paty. Jezdec se za žádných okolností nesnaží koně pobízet strkáním v sedu; své tělo nepředklání, nezaklání, nevyklání a to doslova nikdy. Ani v případě, že kůň “nefunguje“. Pouze je možné v obratech se vytočit v ose rameny směrem pohybu.

Ve stehnovém sedu prováděném v kroku a klusu jezdec setrvává ne déle než jedno kolo kolem jízdárny. Proč? Protože po delší době se jezdec stejně unaví, ztuhne a začne se vypínat nad sedlo či si stoupat do třmenu apod. Dojde tím k opačnému efektu. Pro zvýšení fyzické kondice doporučujeme jezdcům doplňkové sporty. Stehenní sed není již zmiňované stoupání si, nýbrž pouze nutné nadlehčení koňskému hřbetu. V kroku a klusu jde o nácvik pro stehenní cval

Profesionální přístup instruktora jezdectví

Instruktor nese zodpovědnost za korektní učení svých svěřenců a snahu je přivést co nejblíže k základům jezdeckého sedu a chování. Výše popsané body vedení jezdeckého výcviku, stručný popis práce jezdce s koněm, popis vlastního sedu, to vše musí instruktor neustále kontrolovat. Instruktor neposuzuje a neporovnává jezdcův momentální výkon a vzhled na koni podle sportovních standardů či ideálu ježdění, nýbrž posuzuje stávající stav se stavem předešlým a stavem následným. Zároveň si uvědomuje, že každý lidský jedinec, stejně jako kůň, je rozdílný co do povahy, tělesné stavby a schopnostmi ovládat své tělo a proto hledá při zachování jezdeckých základů pro konkrétního jezdce ideální a nenásilný způsob vedení koně jemu vlastní a co do schopností a dovedností jezdcovi proveditelný a blízký. Instruktor nemusí doslova chválit, ale jako profesionál zhodnocuje situaci. Rovněž nedává zákazníkům najevo svůj názor o jejich ježdění.

Komunikace

Instruktor dříve než dojde k provedení veleného cviku musí jasně a stručně vysvětlit požadovaný úkon a zároveň se táže jezdce zda úkolu rozuměl. Rovněž se doporučuje ptát se zákazníka na jeho pocit či dojem, v průběhu hodiny nebo až na konci, a docílit tím obousměrné komunikace při řešení společného problému. Společným problémem se myslí samotná pedagogická výuka jízdy na koni. Je v osobním zájmu zákazníka se při nevědomosti či nesnázích požádat instruktora o radu nebo jeho profesní názor. Avšak při vlastní pracovní náplni lekce se jezdci nebaví, neboť ze zásady organizace jízdárny platí, že mluví pouze instruktor a skrze jezdce udává práci koním.

Projev instruktora

Instruktor sdílí prostor jízdárny s jezdci. Stojí uprostřed na jízdárně, odkud lze nejlépe se zákazníky komunikovat a velet povely. Při práci na kruzích stojí uprostřed kruhu pro umožnění lepší orientace jezdce na kruhu, neboť instruktor vytváří pomyslný střed kruhu. Při relativně bezproblémovém provedení cviku “velký / malý kruh“ přechází instruktor na vnější stranu kruhu (střed jízdárny) odkud je možné kontrolovat vnitřní i vnější pobídky jezdce.

Praktický výcvik lze absolvovat v jezdeckých školách po celé ČR. Takováto škola by neměla mít daleko od cílené práce s jezdcem začátečníkem a v jádru by měla splňovat výše popsané principy výcviku.