UKÁZKOVÝ KURZ

Čištění koní

Čištěním kůže se povrch těla zbavuje všech nečistot a zbytků staré kůže, které se odlupují z vrchních vrstev. Tímto ulehčujeme tzv. kožnímu dýchání. Čištěním se mechanicky dráždí povrch kůže, příslušné svalstvo, nervy a cévy. Povzbuzuje se tak jejich činnost. Srst dobře čištěných koní má zdravý lesk. Způsob čištění závisí na podmínkách chovu koní. Ve stádě se koně čistí příležitostně, hlavně při pravidelných prohlídkách.

Sportovní a plemenné koně jsou čištěné pravidelně denně, srst se zbavuje prachu a ostatních nečistot. Z hygienického hlediska je správné čistit koně mimo stáje anebo alespoň mimo boxů. Nozdry, okolí očí, vnější pohlavní orgány a okolí konečníku čistíme k tomu určeným měkkým hadříkem. Po práci je potřebné koně co nejdříve vyčistit. Pot nejdříve vysušíme a po osušení koně vyčistíme. Hřívu a ocas čistíme velmi opatrně, abychom nevytrhali žíně.

Hlavní důvody čištění koní jsou trojí:

1. odstranění prachu, zaschlého potu, uvolněných chlupů, odloupaných částeček kožního epitelu a dalších nečistot ze srsti a kůže

2. masáž kůže a prokrvení svalstva.

3. získání důvěry koně k člověku, vzájemný kontakt je důležitý především u mladých koní.

Koním, kteří jsou ustájeni a pravidelně využíváni k práci, ztěžují nečistoty kožní dýchání, pocení a tím i regulaci tělesné teploty. Koně chovaní venku potřebují méně čistění než ti ustájení, ale i jim musíme určitou péči věnovat.

Pro koně bychom si měli pořídit dobrou soupravu na čistění. Měla by obsahovat rýžový (tvrdý) kartáč k odstranění bláta a zaschlého potu, měkký kartáč s kratšími chlupy na čistění hlavy, těla, nohou, hřívy a ocasu, gumové hřbílko užívané k odstranění nalepených kusů bláta nebo uvolněných chlupů při línání a kovové hřbílko k čistění kartáče, zvláštní kartáče pro úpravu hřívy nebo ocasu za mokra a k omytí kopyt, hřebeny na hřívu a ohon (používají se, když jsou žíně zacuchané, při stříhání a protrhávání), kopytní háček, utěrku (flanelovou) k závěrečnému přeleštění srsti, stěrku a k odstranění vody a potu ze srsti a mycí houby k očistění očí, nozder, huby a kořene ocasu.

Jestliže máme více než jednoho koně, mělo by mít každé zvíře vlastní soupravu na čistění v krabici nebo tašce, zřetelně označenou. V případě onemocnění se tak infekce nepřenese na další zvířata.

Umožňuje-li to počasí a organizace provozu ve stáji, je dobré koně čistit uvázané venku nebo alespoň při čištění otevřít vrata stáje. Koně bychom neměli čistit při krmení. Rušíme ho a omezujeme klidné trávení potravy.

Ruční čištění může být nahrazeno mechanickými čističi různých typů. V podstatě jde o kombinaci kartáče, hřbílka a vysavače prachu. Čistí se mírným tlakem na rotující kartáč v pouzdře. Zvýšenou opatrnost je nutné věnovat kostnatým partiím uloženým pod kůží, hlavně na hlavě. U některých koní se musí hlava dočistit ručně.

Vlastní čistění má tři formy, každá má během dne svůj čas, kdy ji provádíme.

1. Jako první provádíme obvykle dopoledne před výcvikem zběžné čistění.

Koně uvážeme, vybereme mu nečistotu z kopyt a otřeme oči, nos a kořen ocasu vlhkou houbou. Pokud kůň nosí přikrývku, rozepneme ji a přeložíme dozadu. Kartáčem vyčistíme hlavu, krk, hrudník a přední nohy. Přikrývku dáme zpět a totéž provedeme na zadní části těla. Namočeným kartáčem odstraníme všechny skvrny od podestýlky a skončíme důkladným vykartáčováním hřívy a ocasu

2. Po skončení výcviku provádíme celkové důkladné čištění.

Počkáme, až kůň vychladne. Pokud je zpocený, musí se před čištěním vysušit. V létě při pěkném počasí je ideální provádět koně a nechat uschnout, jiná možnost je víchování suchou slámou. Kvalitní tzv. odpocovací přikrývka z materiálů odvádějících pot je moderní a účinný způsob, jak ochránit zpoceného koně po práci před prochladnutím.

Koně s vysušenou srstí k čištění opět uvážeme a vyčistíme kopyta kopytním háčkem. Rýžovým kartáčem odstraníme špínu, bláto a pot, zvláštní pozornost věnujeme na končetinách oblasti spěnek, které musí vždy zůstat čisté a suché, dále oblasti pod sedlem a podbřišníkem a končetinám. Pracujeme směrem od uší k ocasu nejdříve z levé strany, potom z pravé. Kartáčovat musíme lehce, abychom nepodráždili kůži.

Potom si vezmeme měkký kartáč. Na ten musíme dobře přitlačit, aby kartáčování bylo skutečně účinné. Začneme s hřívou, přehodíme ji na opačnou stranu, tak se nám lépe podaří vyčesat žíně uvolněné od kořínků. Potom upravíme kštici. Dále čistíme tělo od hlavy k ocasu, nejdříve na levé straně, pak na pravé. Kartáč držíme vždy v té ruce, která je blíže k hlavě koně, tedy čistíme-li koně z levé strany, držíme kartáč v levé ruce a hřbílko v pravé a naopak. Kartáčujeme krouživým pohybem po srsti a každý tah ukončíme rázným pohybem ruky směrem od těla koně, aby prach nezůstal na srsti. Vždy po několika tazích vyčistíme kartáč o hřbílko, které držíme ve druhé ruce. Kovové hřbílko nikdy nepoužíváme přímo na čištění srsti koně, je příliš ostré a může koně zranit. Je určeno pouze pro čištění kartáče!

Hřbílko pak pravidelně vyklepeme úderem o podlahu chodby, nikoliv v boxu nebo stání. Důvodem je zamezit víření prachu z hřbílka. Prach, který je díky obsahu částeček zaschlého potu koně značně dráždivý, znečišťuje stájové ovzduší, a pokud oklepáváme hřbílko blízko koně, prach se na něj zpětně usazuje. Jednou z možností je místo na podlaze, kam hřbílko oklepáváme, mírně navlhčit, aby na něm nečistoty z hřbílka ulpěly, nebo se prach oklepává na prkýnko, které se následně sklepe venku mimo stáj. Při čistění hlavy postupujeme opatrně, je to jedno z nejcitlivějších míst na těle koně. Čistíme důkladně, ale jemně a zvlášť pozorně okolo očí, uší a nozder. Nakonec vykartáčujeme ohon, vždy po několika žíních, abychom odstranili všechna zacuchaná místa. Ohon nevyčesáváme hřebenem, aby se zbytečně nevytrhávaly žíně. Někteří majitelé koní trvají na tom, aby se ohon kartáčoval co nejméně, a vyžadují pouze prsty vybírat nečistoty, jako jsou stébla sena apod.

Dalším krokem při čištění koně je víchování. Víchováním suchou slámou můžeme osušit mokrého koně před začátkem čištění, u koně vyčištěného víchování slouží k masáži těla, která povzbuzuje prokrvení a zlepšuje napětí svalů. Vích je otýpka měkkého sena nebo slámy stočená do tvaru provazu. Pro masírování ji lehce navlhčíme a energickými pohyby táhneme dolů po srsti. Přitlačíme a na konci pohybu sklouzneme směrem od těla, po srsti. Soustředíme se na svalové plochy na krku, plecích, zádi a stehnech, místům, kde jsou kosti těsně pod kůží, a choulostivé oblasti ledvin (bedra), se vyhneme. Houbou omyjeme okolí očí, pysky, nos a nozdry. Jinou houbou (abychom snížili riziko přenosu infekce) omyjeme kořen a spodní část ocasu. Ocas zdvihneme, jak nejvýš to jde, abychom příslušnou oblast mohli co nejlépe otřít. Mokrým kartáčem uhladíme hřívu na správnou stranu. Stejným kartáčem očistíme nohy a kopyta po obvodu. Voda by neměla přijít do žlábku patek. Necháme kopyta uschnout a z vnější strany je natřeme olejem na kopyta až do výše korunky. Korunku (cca 1 cm pod hranicí kopyta a srsti) necháváme nenatřenou.

Nakonec otřeme koně utěrkou, aby srst získala lesk. Utěrkou se odstraní poslední známky prachu. Přeložíme ji na plocho, lehce navlhčíme a přejíždíme po těle směrem po srsti.

Důkladné čistění trvá asi půl až tři čtvrti hodiny, pokud máme trochu cviku. Nováčkovi zabere více času, hlavně proto, že nezvyklé pohyby při čistění unavují svalstvo.

3. Poslední denní čistění je mnohem kratší. Koně prostě vykartáčujeme měkkým kartáčem, vyvíchujeme a dáme mu deku, pokud ji kůň na noc nosí.