UKÁZKOVÝ KURZ

Prostředí pro konání soutěží

Kolbiště

Pro pořádání soutěží je nutné zvolit vhodný prostor, který umožní uskutečnění závodu a přítomnost diváků.

Kolbiště je uzavřený prostor opatřený vchodem a východem pro startující koně. Vybavenost kolbiště závisí na významu závodu. Očekává se, že významné závody se konají na bezvadném kolbišti. Ze sportovního hlediska je důležitý terén, jeho půdní podmínky, rozloha kolbiště a překážkový materiál. Při výběru a budování je nutné dbát i na přírodní kulisu, která ohraničuje

a zpestřuje prostředí. Technické parametry říkají, že na pořádání veřejných jezdeckých závodů má mít otevřené kolbiště nejméně 3.000 m2. V krytých halách je plocha minimálně 1.000 m2.

Opracoviště

Opracoviště má být v těsné blízkosti kolbiště. Je dostatečně velké a předepsané jsou dvě překážky–1x kolmý skok, 1x oxer. Půda má být totožná s kolbištěm. Jestliže je rozdílná, doporučuje se jeden zkušební skok vyčleněný přímo na kolbišti.

Překážky musí splňovat následující podmínky. Je vhodně vyplněná a clonami přizpůsobená. Dobře postavená překážka má působit dobrým dojmem, budit respekt, ale nesmí odrazovat a vyvolávat u koně strach. Celkový vzhled má působit příjemným dojmem jak pro jezdce, tak i diváka. Rozmístění překážek na kolbišti je takové, aby splňovaly zásady stavby parkuru, byly barevně sladěny a dekorační materiály použity především na blendách, případně na ohrazení kolbiště. Základní podmínkou překážek je jejich zhoditelnost. Nesmí být příliš labilní ani příliš pevná. Rozměry překážek a rozdělení soutěží je obsaženo v technických směrnicích a tabulkách vydaných ČJF. Tyto tabulky jsou závazné jako sportovně technické podmínky soutěží. Při stavbě parkuru se mají vystřídat rovnoměrně všechny typy překážek. Rozlišujeme následující typy: svislé (kolmé), dvoj a troj bradlí, šířko-výškové oxery, šířkové vodní příkop, skokové kombinace, pevně vybudované překážky (pro soutěž derby).

Parkur - autor parkuru a jeho úlohy

Autor parkuru je osoba, která drží licenci stavitele nebo národního stavitele parkuru a terénních tratí. Známí stavitelé u nás i v zahraničí se rekrutují z řad výborných jezdců. Po odborném přeškolení a složení komisionálních zkoušek se stávají držiteli licencí.

K jeho znalostem se přiřazuje vysoká odbornost spojená s estetickým cítěním. Dobrý autor parkuru ví, pro koho a jak má stavět. Jiné parkury jsou pro mladé koně, jiné pro starší, jiné pro národní soutěže, jiné pro mezinárodní soutěže. Pro jezdce mladé a začínající volí jednoduché lehko zapamatovatelné trasy. Své parkury staví podle úrovně kvality soutěžících. V úvahu beru vyspělost koní

i jezdců. Podle startovního podle a jeho početnosti volí i náročnost parkuru.

Různé typy soutěží si vyžadují i různé stavby. Klasické parkury s rozeskakováním obsahují obvykle kombinace skokové řady, skoky z obratu nebo oblouku tak, aby bylo možné zajistit bezchybné překonání parkuru absolvovalo cca 10–20% startujících. V soutěžích zručnosti, honebních a na čas staví obvykle trasy s častou změnou směru a s možností volit co nejkratší trasu. Stavbu kombinací a distancí situuje blízko diváků a s ohledem na sluneční svit. Taktéž přihlíží k sezónnosti závodu. Stavba parkuru si od autora vyžaduje dlouholeté zkušenosti a znalosti.