UKÁZKOVÝ KURZ

Uzdění koně

Než přistoupíme k dalšímu výcviku, musí mít kůň osvojeny tyto základní návyky: s důvěrou si nechá přes uši nasadit a sejmout ohlávku, nechá se uvázat, klidně stojí při čištění srsti a kopyt. Nechá se na vodítku předvádět a vodit.

Po té začneme koně seznamovat s udidlem tak že koně nauzdíme a vodíme na uzdečce. V počáteční fázi zakládáme uzdečku společně s ohlávkou a vodítko zapínáme do ohlávky, dokud si kůň neosvojí působení udidla. Šířku a tloušťku udidla přizpůsobíme tlamě koně. Vžitá představa, že tlusté udidlo je „měkké“ nemusí v případě mladého koně platit a může mu být svou hmotou na obtíž. Rovněž je třeba, především u koní s úzkou dolní čelistí vybrat udidlo, které nebude příliš široké.

V další fázi výcviku se mohou metody postupu lišit v závislosti na našem technickém vybavení. Práci nám ulehčí kruhová nebo jiná ohrada nebo kolotoč pro pohybování koní. Nejprve seznámíme koně s tlakem podbřišníku a to tak, že na koně založíme gumový obřišník a koně s ním vodíme, pohybujeme v kolotoči nebo vypustíme do výběhu. Po té co si na tlak obřišníku kůň zvykl, seznámíme ho se sedlem a otěžemi. Nasedlaného koně lonžujeme nebo necháme pohybovat v kolotoči. Signálem, že se kůň s dalším požadavkem vyrovnal je uvolněný pohyb s vyklenutým hřbetem a sníženou hlavou v klusu. Pokud obsedáváme dostihového koně, v dalším postupu spustíme třmeny, aby si kůň mohl zvyknout na jejich houpání a dotek.

Jedna poznámka k lonžování koně: podle teorie přirozené komunikace s koněm je situace, kdy se kůň pohybovaný na kruhu zastaví, obrátí se k vám a je ochoten se k vám přiblížit, je považováno za projev důvěry koně. Odehnat koně zpět na kruh je z pohledu této teorie o navázání důvěry a komunikace kontraproduktivní.

Koně volně ustájené v boxech se před osedláním nauzdí. Koně umístěné na stojisku se nejdříve sedlají a potom uzdí.

Při nácviku uzdění „remonty“ je uzdečka tak velká, jako při uzdění staršího koně. Před uzděním „remonty“ jezdec pozorně prohlédne hlavu koně, aby zjistil případné odřeniny, opuchliny a nebo rány. Různé zranění by mohlo nepříznivě ovlivnit nerušený postup uzdění. Při denním kontaktu s koněm je potřebné koně přivítat a navykat na dotyk ruky. Důležité je navyknout koně na přijetí pamlsku z dlaně. Při uzdění je důležité klidné mluvení a oslovení koně.

Postup uzdění

Po úpravě boxu a po vyčištění koně postupujeme:

• zkontrolujeme a upravíme uzdečku,
• přistupujeme ke koni z levé strany,
• otěže položíme do pravého zápěstí,
• nátylník uzdečky držíme v levé ruce,
• podle typu stájové ohlávky uvolníme podkrční řemínek a nebo nátylník,
• pravou rukou zlehka držíme hlavu koně pod krkem,
• levou rukou sejmeme ohlávku z hlavy koně,
• pravou rukou převezmeme z levé ruky uzdečku za nátylník a hned ji zdvíháme směrem k čelu a uším koně,
• levou rukou podáváme udidlo do huby koně,
• palcem pravé ruky lehkým tlakem na koutek otevřeme hubu koně a udidlo bez nárazu na zuby vložíme mezi řezáky,
• pravou rukou zdvíháme uzdečku směrem nahoru a pomocí levé ruky ji převlečeme přes uši koně,
• zbytek hřívy přeložíme přes čelenku a upravíme pod nátylníkem,
• zapneme podkrční řemínek a podbradní řemínek.

* Nánosník doplňuje kompletní uždění, zabraňuje koni, aby se vyhnul pomůckám otevřením huby. Při správně zapnutém nánosníku jsou

méně zatěžována bezzubá místa v čelisti koně, kde leží udidlo, protože část tlaku přebírá nánosník.

Nánosníky se dělí na: anglický, kombinovaný, hannoverský, mexický, švédský, ramínkový, ...

* Nosný řemínek hanoverského nánosníku musí ležet asi 4 prsty nad nozdrami, přičemž kůň může překusovat udidlo, ale nemůže otevřít hubu. Kroužky nánosníku musí ležet před udidlem. V opačném případě je nánosník dlouhý! Přeska podbradního řemínku nesmí tlačit čelist.

Hannoverský nánosník se velmi často používá v Německu, kde také vznikl. Zabraňuje koni otevírání huby.

Hannoverský nánosník se skládá z nosního řemínku, který je ve svém středu silnější a zužuje se po stranách do dvou kroužků, které nosní řemínek na obou stranách spojují s podbradním řemínkem a nátylníkovou částí.

Při zapínání a nastavování nánosníku musíme dávat pozor, aby kroužky netlačily na udidlo koně a ani neomezovali jeho dýchání. Podbradní řemínek se nezapíná na těsno, mezi nánosník a nosní kost koně se musí vejít 2 prsty. Nánosník má ležet na 3 prsty od nozder na spodním konci nosní kosti.

* Nosní řemínek anglického nebo kombinovaného nánosníku musí ležet svým horním okrajem asi 1 cm pod výběžkem lícní kosti a je zapnutý na vůli 1 prstu.

* Poprsník je pevný kožený postroj, který se koni nasazuje na krk a pomocířemínků se připevňuje k sedlu na obou stranách. Spodní část martingalu se

zapíná do podbřišníku.Poprsník pevně fixuje sedlo v dané pozici. Nejdůležitější funkcí poprsníku, je držet sedlo, aby neujíždělo směrem k zádo koně , ale bylo na svém místě.

* Martingal se skládá z nákrčního řemene, vidlice s kroužky pro otěž, podhrudník s přepínací smyčkou. Martingal slouží k tomu, aby bránil koni převracet hlavu a tlumí nárazy otěží, způsobené neklidnou

jezdcovou rukou.

* Podsedlová dečka slouží k ochraně koně i sedla při ježdění. Dečka má několik funkcí, v první řadě chrání koně od jeho odření od sedla, dále tlumí nárazy jezdce a nasává pot koně. Tím, že se sedlo nedostává do přímého kontaktu s potem a srstí koně, je chráněno před zničením.