UKÁZKOVÝ KURZ

Výcvik jezdce začátečníka na lonži

Cílem je jezdce začátečníka seznámit s korektním sedem na koni, způsobem pobízení v základních chodech krok / klus a umožnit osvojení si kontrolované samostatné vedení koně.

Sed jezdce – 1. krok

Posadit na koně a seznámit s korektním sedem a délkou třmenů. Uvést do polohy s prošlápnutými paty, kolenem usazeným ve spodní části sedlové bočnice, sed v první ½ sedla, ramena narovnaná a pohled upřen kupředu. Uchopení otěží se vztyčenými palci a pěsti pevně sevřené, přičemž otěže jsou obě stejně dlouhé.

Zdůraznit, že prošlápnuté paty nejsou věcí estetickou, ale upevňující sed.

Vnímání roviny je zprvu třeba brát jako mírný záklon.

Páteř je narovnaná tehdy, když se nenásilně vyklene směrem dopředu a jedině za předpokladu pružné a vyklenuté páteře může být zachována podmínka pružného a uvolněného hřbetu koně.

Kyčle stále uvolněné (necítit tlak ani bolest) – pro uvolnění pomůže hluboký nádech – výdech.

Při pobízení nikdy nezačínat sedem, nýbrž holeněmi (koně k pohybu nikdy nepobízí sed. Ten pouze kopíruje pohyb koňského hřbetu ) resp. horní částí od kolene přes lýtko k patě, přičemž směrem k patě lze pobídku zesilovat. Pokud se pobízí stále a jen patou, nemá jezdec již možnost jak zesílit, neboť pata je nejsilnější pomůckou. Za každé situace patu prošlapujeme způsobem, že tlačíme koleno proti na špičce našlápnutému třmenu.

Otěže jsou v jemném kontaktu s koňskou hubou tzn. jsou napnuté. Tento kontakt j třeba zachovat stálým. Otěže se nenapínají způsobem přitáhnutí rukou, ale dostatečným pobízením koně v pohybu vpřed. A to jak v kroku, tak v klusu a později I ve cvalu. V zastavení je samozřejmostí otěže napnout zkrácením způsobem postupného “ručkování“ až docílíme prvního kontaktu s koňskou hubou. Od této chvíle veškerý tlak na hubu koně vyrovnává práce holení, kdy platí, že noha je dominantní nad ruku.

Pobídky – 2. krok

Po seznámení a uvedení jezdce začátečníka do korektního jezdeckého sedu necháme jej poprvé uvést koně do pohybu na kruhu v kroku. Dbáme na zachování výše zmíněného sedu a rukou. Nic nefunguje na jedno zmáčknutí či zatáhnutí. Proto vlastní pobídce předchází tzv. Poloviční zádrž, kdy se holeně přiloží a udržují kontakt, rovněž otěže udržují stálý kontakt a přes tento se při novém povolení a zmáčknutí holení snažíme skrz tlak na hubu prosadit pohyb do kroku. Holeň lze zdůraznit i dvojitým rychlým zmačknutím. Zásadně při změně chodu nepovolujeme ani nepřitahujeme otěže. Ty začnou sledovat pohyb hlavy koně až při dosažení požadovaného chodu a ruchu (tempa).

Koně udržujeme v pravidelném pohybu střídavě pobízejícími holeněmi. Např. při vyšlápnutí pravé přední končetiny koně stiskne pravá holeň a naopak. Nebo střídavě tisknou obě holeně současně.

Kyčle a páteř jezdce jsou uvolněné a flexibilně kopírují pohyb hřbetu koně.

Tělo jezdce je v naprostém klidu bez pohybu do stran, přílišného předklonu či záklonu. A to neustále za každé situace po dobu jízdy na koni

Lonžováním opisujeme kruh, tzn. že jezdec sedí v pobízejícím sedu v obratu – vnitřní holeň pobízí koně na obřišníku vpřed a současně koně ohýbá a vytlačuje z kruhu ven. Toto pobízení by se mělo promítnout na vnější ruce, tedy vnější otěž aktivitou vnitřní holeně pasivně napnutá a společně s postavením vnější holeně za obřišníkem zachycuje tendenci koně ustupovat z kruhu. Tzn. že tělo koně je zarámováno mezi vnitřní holení a vnějšími pomůckami ruky a holeně. Pravidlem zůstává, že vnější otěž vede koně na kruhu, rozumíme tím, že na základě povolení nebo zesílení se kruh zmenšuje nebo zvětšuje při zachování aktivní pobídky vnitřní holeně a pasivní kontroly a ohýbání zádě vnější holení.

Vnitřní ruka aktivně koně přistavuje směrem pohybu v obratu. Přistavením se rozumí mírné ohnutí hlavy koně tak, že jezdec vidí nadočnicový oblouk. Při větším ohnutí může dojít vypadnutí koně plecí ven z kruhu.

Souslednost pobídek v obratu

• vždy začíná vnitřní holeň

• vnější otěž je pasivně napnutá a drží

• vnější holeň se posunuje za obřišník a pasivně ohýbá záď a zároveň brání vypadnutí z obratu.

Vnitřní ruka ohýbá přední část koně. Při aktivní pobídce vnitřní ruky (přitáhnu, povolím, přitáhnu) nesmí dojít k prověšení žádné z otěží.

Cvičitel neustále kontroluje sed jezdce a pobízení koně na kruhu. Je dobré již od počátku nechat jezdce učit se kontrolovat koně samostatně při občasné výpomoci cvičitele.

Prostocviky – 3. krok

Prostocviky slouží k osvojení si přirozené rovnováhy, obratnosti a pružnosti jezdce v sedle a nebo za použití madel.

Odlehčený stehnový sed – 4. krok

Stehenní sed patří k absolutním základům při jízdě na koni pro udržení stálého odlehčení hřbetu koně. Kromě využití ve skoku a přípravě mladých koní je vhodný při práci či procházce v terénu.

Nejprve jezdce upozorníme na fakt, že odlehčení vzniká nadzvednutím sedacích kostí nad sedlo do max. výše pěsti ruky. Směr nadzvednutí by se dal popsat jako mírně nahoru a dopředu, přičemž při prvotním nadlehčení je možné si mírně stoupnout do třmenů, ale vzápětí se jezdec musí opět prošlápnutím paty a uvolněním kotníků přiblížit zpět sedlu. Většinu váhy jezdec přenáší do kolenou a pérováním nohou ve třmenech a rovněž uzavřené koleno a přiložená stehna dopomohou k rozložení váhy jezdce. Nikdy se nevzpínáme vzhůru, neleháme na koně a netaháme za otěž pro docílení rovnováhy.

Pokud při stehenním sedu holeň ujíždí dopředu, jezdec příliš hledá oporu ve třmenech a stojí. Proto je třeba v kolenou holeň mírně skrčit a více se opřít do kolenou.

Člověk by měl docílit pocitu a snahy jakoby propadnout skrz třmeny uvolněním v kotnících.

Nácvik v kroku a v klusu. Doporučuje se v delších reprízách.

Ruce pevně drží otěže a snaží se udržovat kontakt s koněm. Je možné si při počátečním vyrovnávání rovnováhy přidržet martingalového řemínku na kohoutku koně.

Pohled je upřen dopředu přes uši koně.

Záda jsou prohnutá a uvolněná.

Holeně pokud možno pobízejí koně pružením směrem do koně.

Pracovní klus lehký, vysedávání v klusu – 5. krok

Klus je dvojdobý chod. Při klusu se při odrazu zadní levé končetiny zároveň odráží diagonální pravá přední končetina. Nesení spočívá na druhé diagonále pánevní a hrudní končetiny. Tímto dochází ke kývavému pohybu hřbetu koně, který má tendenci jezdce vyhazovat ze sedla vzhůru. Pro zachování pružnosti hřbetu, nutné pro přenesení posuvné energie ze zádě koně, je zapotřebí tzv. vysedávat na dvě doby a tím kopírovat pohyb zad vycházející z motoriky končetin zvířete. Toto vysedávání je typické pro klus. Vysedávání je kombinace měkkého pracovního sedu v první fázi a nadlehčení těla jezdce v momentě druhé fáze ve stehenním sedu. Tento však není doslova sedem stehnovým, neboť nedojde k mírnému předklonu těla, ale pouze nadlehčení sedacích kostí směrem vzhůru a dopředu.

Jezdec vysedává tzv. z kolenou. Nemělo by docházet ke stoupání si do třmenu.

Při návratu zpět do sedla se vracíme pokaždé do stejného místa v sedle a to do přední části.

Nadlehčení je pouze v tom rozsahu „co sedlo vyhodí“.

Před začátkem vysedávání je třeba zkontrolovat pohyb v klusu, tedy podpořit koně v tomto pohybu opětovnou pobídkou. V tomto momentě po přechodu zůstává jezdec na dvě tři vteřiny sedět v pracovním sedu. Nezačínáme vysedávat ihned na první klusový krok.

Pata je neustále prošlápnuta a těžiště jezdce se při vysedávání nemění. Stejně důležité je vnímat rytmus vyhazování, abychom se nedostali do protipohybu hřbetu, čímž dojde jednoduše k nárazu, a to bolí (především koně).

Při dosednutí do sedla jezdec stiskne oběma holeněmi koně a tím pobízí vpřed. Avšak při vysednutí holeně zůstávají u koně přiložené. Koně neokopáváme.

Volnost po jízdárně – 6. krok

Jezdec si osvojuje samostatné vodění koně v kroku na rovných liniích a v obratech v rozích či na velkém kruhu. Později se přidává klus.

Nácvik cvalu ve stehnovém sedu – 7. krok

Nácvik cvalu na longei si klade za cíl seznámit jezdce začátečníka s pohybem ve cvalu a jeho průběh ve stehnovém sedu.

Jezdec před vlastním nacválání z klusu lehce přisedne a setrvá v pracovním sedu. Zároveň posune tlakem vnější holeň za obřišník a v tento moment stiskne vnitřní holeň. Na posun vnější holeně by kůň měl nacválat

Podmínkou je se nepředklánět a udržet tělo v klidu a v rovném rovnovážném posedu, do chvíle prvního cvalového skoku.

Platí, že při náznaku cvalu je třeba koně podpořit opětovnou pobídkou do cvalu

Otěže jsou napnuté a při nacválání se nepovolují. Při druhém až třetím cvalovém skoku si jezdec sedá do stehnového sedu, jak je popsán výše.