UKÁZKOVÝ KURZ

Jízda sportovních soutěží

Závodní období

V dnešním rozvíjejícím se jezdeckém sportu můžeme mluvit o celoroční sezóně, která je rozdělena na dvě období: letní – otevřená kolbiště a zimní – jezdecké nebo multifunkční haly.

Přechod mezi rozdílnými typy sezón je dobré vykonat ve spojení s aktivním odpočinkem, abychom zachovali kontinuitu tréninkového procesu. Je samozřejmé, že obě uvedená období mají svá všeobecně známá specifika

Trénink mezi závody – u každého trénovaného organizmu je tréninková forma kolísavá. Udržet stabilní formu po čas celého roku je velmi obtížné a bez hluboké znalosti individuality koně téměř nemožné. Kůň vždy potřebuje určitý čas na regeneraci, aby mohl následně pokračovat v tréninku a závodech. Najít „recept“ musí každý jezdec spolu s trenérem sám!

Závodní ježdění

Tato stať je věnovaná nejen koni, ale i jezdci a trenérovi.

Příprava na závody:

Se závodním ježděním můžeme začít, když mladý kůň vícekrát absolvoval v tréninku parkury na požadované výšce. Příprava k prvnímu startu má být plánovaná a časově rozvržená do období cca 4 týdny. Pro mladé začínající koně (4 – 5 let) máme jedinou volbu – absolvovat start v soutěži „ZM“ nebo „Z“. Můžeme začít „ZM“ a v případě dobrého výsledku pokračovat druhý den v soutěži „Z“. Na několika závodech bychom měli absolvovat pouze jeden start denně, zamezíme tím předčasnému nástupu únavy.

Podkování:

Hraje důležitou roli nejen v tréninku, ale vzhledem k různým povrchům kolbiště pomáhá koni udržet stabilitu a jistotu při cválání v obratech, obloucích a hlavně odrazu. Podkování by nemělo být starší 6- ti týdnů. V opačném případě narůstá nebezpečí ztráty podkovy při transportu a na závodech. Ozuby požíváme hlavně při skákání na travnatém nebo tvrdším povrchu. Zašroubovat by se měly před samotným závodem a při transportu vyšroubovat. Toto je prevence možného zranění. V halách a pískových kolbištích nejsou ozuby nutné. Za chybu považuji účast neokovaných koní na zadních nohou.

Jízda v soutěži:

Po vjezdu do kolbiště jedeme k rozhodčím krokem nebo klusem, kdy trasa může sledovat i některou část i pasáž parkuru. Po pozdravu rozhodčích ze zastavení nebo kroku (u nervózního koně), zazní znamení ke startu „Pozor máme 45 sekund času“!

To vytváří dostatečný prostor k obnovení přilnutí s možností přezkoušet prostupnost a určit správný rytmus cvalu na překážku. Pokud to není nutné, tak zbytečně neprodlužujeme čas startu. Projedeme startem se shromážděným koněm a v optimálním tempu a rytmu energicky najedeme na první překážku. V případě mladých koní je tato překážka obvykle příjemně postavená směrem k opracovišti a sama je dobře skákatelná. Mladým koním bývá postavena směrem k opracovišti, čímž sám kůň naši snahu energického nájezdu podpoří zvýšeným tahem. K další překážce pokračujeme ve stále energickém a rytmickém cvalu (neznamená to, že rychle). Mezi překážkami stále myslíme na udržení rytmu a shromáždění koně. Je důležité přesně vědět trasu a koncentraci věnovat vždy příští překážce. S tím souvisí upřený pohled jezdce na následující skok. Nenechat se rozptýlit případnou chybou, ale v dalším průběhu jet co nejlépe. Pozor na poslední překážku! Obvykle se necháme uchlácholit dobrým předcházejícím průběhem, čímž utrpí vlastní nájezd a absolvování skoku. Po projetí cílem se můžeme uvolnit, pochválit koně, plynule přejít do klusu a krokem opustit kolbiště.

Sebedůvěra jezdce:

Kůň získává sebedůvěru tréninkem, soutěžemi, kde se shromažďují jeho zkušenosti při překonávání překážek. Jezdec si věří tehdy, když se naučil v tréninku vše potřebné k závodům. Sebedůvěra je u člověka určitý psychický stav, jezdec si říká, že daný úkol je splnitelný. Normálním stavem je nervozita při prvním startech. Může vycházet z přílišného pocitu zodpovědnosti za výsledek. Může se však stát, že se stává trvalou zátěží jezdce. Je nutné se naučit ve správném okamžiku koncentrovat a soustředit své následující jednání. V jiných sportovních odvětvích je v přípravě sportovce na soutěž zařazena i psychická příprava. Pracují zde psychologové, kteří sami motivováni motivují sportovce k nejlepšímu výkonu, bez které by vítězství ani nebylo možné. Jezdecký sport je v této oblasti téměř úplně opomíjen. Obvykle cvičíme jezdce na technický průběh a na jeho duševní stav se nebere žádný ohled. Téměř ve všech případech je pouze na sportovci samém, jak se se svou psychikou vypořádá.V těchto situacích by měl být nápomocen trenér s patřičným vzděláním.

Hodnocení výkonu:

Po každém tréninku a soutěži je nutné hodnotit a analyzovat dosažený výkon. Hodnotíme nejen výkon koně, ale i jezdce. Jestliže dokážeme zjistit příčinu neúspěchu, snáze najdeme cestu k odstranění chyb a zvolíme cestu k nápravě. V současnosti máme velké možnosti použití techniky. Nejčastěji je to digitální videokamera, kdy ihned po akci můžeme sledovat průběh soutěže, navíc můžeme záznam promítnout v TV nebo data projektorem na velkém obrazu.

V průběhu soutěže se často stává, že se mladý kůň na kolbišti chová jinak než v tréninku a nebo na opracovišti. Obvykle se stane méně ovladatelným, méně poslušným a ztratí na přiježděnosti. Samozřejmě, že tímto chováním nesplní očekávaný předpoklad. Tato situace je snadno pochopitelná. V jeho psychice převládnou podněty vnějšího prostředí, které sníží jeho částečně zvládnuté stereotypy. Cesta k nápravě vede především k dokonalejšímu přiježdění a poslušnosti. Na otázku, co dělat, odpoví pan MVDr. Juraj Hanulay: „Když máš koně přiježděného na 100% a na parkuru ztratí 50%, musíš ho přijezdit na 150%“.

Stanovení dalších cílů:

Vyplývá z hodnocení výsledků předešlého období. Stanovujeme krátkodobé a dlouhodobé cíle.

Důležitým faktorem kromě ambici jezdce, jeho talentu a pilného tréninku je nutná dispozice podobného koně.

Krátkodobě se jedná např. o příští skokový trénink nebo závody, kdy chceme jezdit čistý parkur v korektním lehkém sedu (stylově).

Dlouhodobě – posunout svou výkonnost do vyšších soutěží, např. účast na Mistrovství oblastí, kvalifikace na MČR a účast na MČR.

Jezdec by sám měl vědět, v čem dělá nejčastěji chyby a co chce zlepšit.

Rychlejší a účelnější odstranění nedostatků je diskuze se zkušenějšími jezdci a trenéry. Iniciativy vždy vychází z jezdce.